Bio,informace,zivotopisy

Aktuální biografie a životopis P!nk

3. prosince 2009 v 9:35 | °°P!nky_GirL°°
Myslela jsem, že na začátek blogu než jsem začnu dávat věcičky o P!nk, by bylo dobry sem dat nejaky zivotopis,bio nebo informace o ní.. Takže tady máte celkem podrobny zivotopis ze oficiální stránky P!nk - www.pinkspage.com aktualizovaný a popsaný s vydaáním CD Funhouse, napsaný od P!nk, tak jak se na nej ona sama dívá. Věřím že vy fandové P!NKushky smozdřejmě víte o ní skoro vše a nějaký životopis je vám k ničemu ale stejně myslím že se do něj můžete začíst (protože i mě jako mé nejoblíbenější zpěvačce která o ní ví skoro vše se mi moc tenhle článek líbil a našla jsem v něm spoustu detailních informací OD P!nk, nebo také její zajimavé nazory a popisy jednotlivých skladeb z Funhouse alba, nebo jejich nej.hitu :D ) Takže doufám že se vám bude líbit a něco mi k tomu písnete do commentů .-)) Mimochodem myslim ze NEmusim pripisovat ze P!nk uz neni 29 ale v září oslavila 30.narozeniny, nebo to ze se vsude uvadi(uvadelo) rozchod s manzelem Carym Hartem, ktery uz davno neni pravda a myslim ze od roku 2008 uz jsou zase v pohode spolu a nedají bez sebe ani ránu (mimochodem Carey P!nk vsude doprovazi a dokonce s ni prijel i do Prahy v ramci turne Funhouse 2009)
ENJOY IT,HOPE YOU LIKE IT xDD =) :

P!nk's Biography NEW!

about FUNHOUSE


P!nk se nikdy nebála mluvit na rovinu, obnažit svou duši a podělit se ve svých písních o své nejhlubší pocity. A jen tak mimochodem utrousí: "Nemám na výběr. Je to přece to, co dělám." Opravdu, přesně tomu se P!ink totiž věnuje. Třiadvacet milionů prodaných alb, dvě ceny Grammy, pět trofejí MTV Video Music Awards a osm singlů v Top 10 dokazuje, že to, co dělá, dělá dobře. Velmi dobře. Ale na svém pátém studiovém albu Funhouse (vychází 28. října na labelu LaFace-Zomba/Sony Music) je ještě osobnější a ještě odhalenější. "Je to až dosud moje nejupřímnější album," říká P!nk (30 - v září oslavila třicáté narozeniny), která nemá problém přiznat, že rozchod s manželem, motocyklovou hvězdou Careyem Hartem, k němuž došlo před časem, je námětem hned několika písní alba Funhouse. "Na mé první desce, Can´t Take Me Home (2000), jsem byla nakrknutá na jednoho chlápka a působilo to na mně jako projímadlo. M!issundaztood (2001) bylo velmi osobní album a ještě větší projímadlo. Vzpomínám si, že když jsem v jednom rozhovoru mluvila o písni Family Portrait, tak jsem se rozbrečela. Každá moje deska byla hlubší než ta předchozí. Během dvou let se patrně na svých deskách vyrovnám se vším, co mě v životě potkalo." Ale právě teď se P!ink stále ještě vyrovnává se zlomeným srdcem. "Album jsem původně chtěla nazvat Heartbreak is a Motherf***er (Zlomené srdce je kurva)," směje se zpěvačka. "Ale celé album není jenom o tom. Není to album pouze o zlomeném srdci. O rozchodu je toho tam sice spousta, ale odehrává se tam také hodně legrace, proto jsem se nakonec rozhodla pro název Funhouse." P!ink připouští, že to bylo současně "děsivé" i "báječné", když se dostávala do hlubin zranitelnosti v písních jako "Please Don´t Leave Me", v bolestně upřímné skladbě středního tempa, ale oblečené do radostného a šťastného aranžmá se sborovým "da da da da", a v "Don´t Believe You", srdcervoucí baladě se syrovým vokálem, vznášejícím se nad jednoduchým piánem a smyčci (na obou písních se podílel jako spoluautor Max Martin). "Jako bych odložila brnění a přiznala, že jsem lidská bytost. Dívka. My všichni chceme milovat a být milováni. To je vlastně to jediné, co chceme," vysvětluje. " Please Don´t Leave Me je ale svým způsobem i humorná píseň. Něco jako: ´OK, jsem kretén, ale přesto mě miluj.´ Snažím se být lepší. Ale je to postupný proces. Píseň I Don´t Believe You je mou oblíbenou, protože je tak obnažená. Je to jako se zhluboka nadechnout a prohlásit: ´Tady jsem. Vem si mě. Jak nejlíp umíš.´ Skladba Mean je svým způsobem country-rocková píseň ve stylu Aerosmith, která se ptá: ´Jak se stalo, že jsme najednou tak ubozí?´ A přitom všechno začalo tak lahodně. ´Kde jsme ztratili náš plán? Kde jsme ztratili cestu? Jak došlo k tomu, že jsi mi kdysi držel otevřené dveře a nyní jsi mi je přibouchnul před obličejem?" P!nk si jako pilotní singl vybrala skladbu So What, která se dotýká rozpadu jejího manželství. Chytlavá poprocková písnička So What obsadila 18. září 2008 první místo amerického singlového žebříčku Top 100 časopisu Billboardu a stala se prvním sólovým hitem číslo 1 v její kariéře. (Předtím se dělila o první místo singlové hitparády v roce 2001 s Christinou Aquilerou a Lil´ Kim, a to díky společné nahrávce skladby Lady Marmelade ze soundrackového disku k filmu Moulin Rouge). Ve skladbě So What je P!ink opět opravdová, ale v nahrávce nechybí ani pro ni tak typický humor pečetěný slovy jako: ´Myslím, že jsem přišla o manžela / Nevím, kam šel / Tak propiju své peníze / a nehodlám za něj platit nájem.´ Protože se o svém ex-manželovi v písni zmiňuje, zbudil text skladby samozřejmě ohlasy. Zprvu lidé říkali: ´Tak počkat. Mysleli jsme si, že ten rozchod byl přátelský, a najednou na něj útočí. Tak co se sakra děje? Je to pěkně pokrytecké.´ Ale poté, co měli lidé možnost vidět videoklip, který natočil režisér Dave Meyers a zjistili, že v něm Carey Hart vystupuje, zavřelo jim to ústa. Což bylo rozkošné," dodává P!ink, která na této písni znovu autorsky spolupracovala s Maxem Martinem. ´Než začal Carey natáčet svůj part ve videoklipu, píseň vůbec neznal. Tak moc mi věří a tak moc mě miluje. Pak ale jenom obrátil oči v sloup, napřáhl ruce a objal mě. Bylo to příjemné.´ Ačkoliv P!nk na novém albu rozšířila své citové a hudební obzory, nejpyšnější je na píseň Crystal Ball, akustickou kytarovou baladu, kterou složila spolu s Billym Mannem, který s ní už spolupracovat mimo jiné na předchozích hitech Stupid Girls, Dear Mr. President a I´m Not Dead. "Jsem pyšná na melodii, text i na to, jak píseň zpívám," říká. "Nahráli jsme ji v jednom tahu a dokonce vynechali míchačku. Rovnou se dělal mastering. Všechno to bylo o pocitu, o atmosféře nahrávky, ne o dokonalosti a vypulírovanosti. Tu píseň miluji a ráda jsem ji nahrávala. Já a Billy jsme si spolu sedli do místnosti, zapálili na stole svíčky, dali si trochu vína, měli k dispozici kytarový mikrofon, dva mikrofony na zpěv a pustili se do toho." Další nahrávka, ve které se P!nk vyrovnává s bolestným rozchodem, je píseň "It´s All Your Fault", ve které zpívá: ´Snažila jsem se vykouzlit pocit, že jsem odešla / ale pravděpodobně i tohle jsem udělala špatně.´ Ve skladbě "Glitter in the Air" pokládá P!ink spoustu otázek, mimo jiné: ´Už jsi někdy viděl v obličeji strach a řekl si, že je ti to jedno? Už jsi někdy nenáviděl sám sebe za to, že pořád koukáš na telefon?´ A P!ink dodává: "Na některé z otázek, které si na desce kladu, dosud neznám odpovědi. Ale pořád se snažím na ně přijít." Ale jak P!ink říká, Funhouse není pouze album o rozchodu. "Bad Influence" (z dílny Billyho Manna a Butche Walkera) je přímočará rocková mejdanová píseň, která nijak neomlouvá to, že to občas s kamarádkami pořádně rozjedeš. "V tomhle jsem na straně vyznání Hindu," směje se P!ink. "Potěšení z požitku přece není žádný hřích." "Sober" je další píseň, která nemá nic společného se zlomeným srdcem. Je to temný popěvek se smyčci, píseň o tom, jak si člověk přeje být bezstarostný a ztrácí při tom veškeré zábrany. Bluesovka "One Foot Wrong" je o tom, jak se může zvrtnout drogový trip. "Už jsem okusila spoustu bláznivých srágor," uvádí P!ink. "LSD je ze všech drog ta nejstrašnější. Neberte to. Ale ta píseň je také o ztrátě kontroly a o tom, jak snadné je ztratit se v životě a zhoupnout se až na samý okraj propasti. "Meanwhile" a "Ave Mary A" se vyjadřují k sociální tematice, žádají o pomoc "od toho chaosu kolem mě" a zabývají se tím, že se "svět zbláznil". Co se názvu alba, Funhouse, týče, P!ink vysvětluje: "Na život se dívám jako na lunapark. Klauni by měli být šťastní, ale ve skutečnosti z nich jde strach. Lunaparky, to by měla být spousta legrace, ale ve skutečnosti vzbuzují hrůzu. Ale my se tam přesto vypravíme, koupíme si cukrovou vatu, nutíme se do smíchu, jdeme na tu atrakci, připoutáme se a absolvujeme jízdu. Takový mi připadá i život. A láska. Láska by měla být legrace, ale někdy je pořádně strašidelná. A ta zrcadle v zrcadlové síni odrážejí váš obraz tak, že se nemůžete poznat a ptáte se: ´Jak jsem se tady ocitnul? A jak se odsud dostanu ven?´ Ale pak dojdete k názoru, že to chcete podstoupit znovu. Stejné je to se životem a láskou. Zrcadlová síň je pro mě takovou metaforou života a lásky." Sama titulní nahrávka je funkyrocková skladba s refrénem stylu "zdvihněte-pěsti-nad-hlavu", ve kterém se zpívá: ´Byla to naše zrcadlová síň /ale teď je plná zlých klaunů / Je čas začít odpočítávat / A pak to všechno podpálím.´ "Je to o následující situaci: živoříte někde, kde už se prostě necítíte dobře. Je na čase celý ten krám podpálit a začít znovu," vysvětluje P!ink. "To byla první písnička, kterou jsem napsala s Tonym Kanalem ze skupiny No Doubt a s jeho autorským partnerem Jimmym Harrym. Do práce s těmi dvěma jsem se prostě zamilovala. Napsali jsme společně sakra zábavné písně - "Funhouse" a "Sober". P!ink pracovala na albu Funhouse poprvé na úplně jiných místech, než byla zvyklá, mimo obvyklý komfort Los Angeles a New Yorku. Třeba volnou rockovou bluesovku "One Foot Wrong", v níž se dostala ke slovu drsnější poloha jejího zpěvu, nahrávala s britským hudebníkem, skladatelem a producentem Egem Whitem (Francis Anthony "Eg" White stojí za úspěchem jedničkových alb současných britských zpěvaček Duffy a Adele) v jeho domácím studiu v Londýně. A pak zamířila do Stockholmu, aby ve švédském studiu spolupracovala s Maxem Martinem, který je spoluautorem písní "Who Knew", "U + Ur Hand" a "Cuz I Can" na jejím albu I´m Not Dead (2006). "Bylo velice příjemné vypadnout z mého domu a vzdálit se od vlastního života. Žádné vyrušování. Žádné telefony," přibližuje P!ink své nahrávání za mořem. "Bylo to poprvé, co jsem pracovala s Egem Whitem a prostě ho obdivuji. Je excentrický, chaotický, někdy na zabití. Pracovali jsme v suterénu, zatímco jeho žena chystala nahoře s jejich třemi dětmi oběd - tak to jsem úplně milovala. Bylo to inspirující a současně velká změna - odlišní lidé, odlišná energie." S mixem smutných písní, songů o milostné naději a veselých skladeb, volnějších písniček i bujarých rockových popěvků, dosáhla P!nk přesně toho, co chtěla na albu Funhouse mít. "Je to dobrý pocit, když se vám podaří přimět lidi nejen k uvolnění emocí a energie, ale rovněž k tomu, aby se pořádně naštvali. Je to motivující. Je to vlastně taková skupinová terapie."


Kopíruj se zdrojem!
 
 

Reklama